Kostel sv. Mikuláše
a sv. Anny

Původně románský kostel nechali zřejmě ve 13. století pro potřeby své vsi postavit osečtí cisterciáci. Tato hypotéza vychází z možné první písemné zmínky o vsi Telci z roku 1207 v listině papeže Inocence III., která potvrzuje rozsah majetku kláštera v Oseku.

Ze stavby, písemně doložené až k roku 1352, se dochovala věž vystavěná z pískovcových bloků. V letech 1779–1786 původní kostel nahradila pozdně barokní jednolodní novostavba, do které byla přenesena část staršího vybavení – hlavní oltář, kazatelna a varhany.

Kostel obklopuje hřbitov s kamennou zdí, zřejmě původně obrannou. Z jihu ji prolamovala vstupní brána se schodištěm z dnešní ulice Ke Hřbitovu. Tento přístup byl pravděpodobně zrušen již při barokní přestavbě areálu; ve stabilním katastru o něm už nic nesvědčí.

O kostel dnes pečuje Nadace na obnovu kostela sv. Mikuláše a sv. Anny spolu se skupinou dobrovolníků a přátel obce.

Na kůru stojí dvojice na první pohled odlišných nástrojů. Barokní varhanní skříň v zábradlí kruchty pochází z roku 1790 – zhotovil ji čistecký varhanář Guth, když přestavěl starý pozitiv z roku 1726. Stopy po skříni staršího nástroje jsou v zábradlí dodnes patrné a ukazují, že byl o něco větší. Jeho pozůstatkem jsou i cínové píšťaly v prospektu, které se v řadě řemeslných detailů liší od práce Guthů.

Roku 1915 postavila do podvěžního prostoru pražská firma Rejna-Černý malý jednomanuálový nástroj v pseudobarokní skříni. Ze starého pozitivu tehdy vyjmuli všechny píšťaly kromě prospektových a odřízli hrací stůl. Naštěstí zůstala zachována stará vzdušnice s píšťalnicemi i varhanní lavice. Oba nástroje kupodivu unikly rekvizici prospektových píšťal za první světové války.